Sonet o životě a smrti.

Mé klasy hezky zrály, vzduch čistý kol se chvěl,

a chrpy blyštěly svou jasnou ranní rosou –

nezvaný sekáč, Život, v lán mého žití šel

a chrpy pošlapal svou nohou hrubou bosou.

A do zrajících klasů vjel naostřenou kosou,

je na svou káru vrhal a sprostou píseň pěl –

a rozhled’ se... a smíchem tvář zkřivil tuponosou

a zapálil si dýmku a s károu dále jel...

Jde po strništi dívka. Má vlídný černý zrak,

má v černomodrém vlase vetknutý rudý mák,

a zástěrku má tmavou, kam vrhá chvílemi

jen ze soustrasti jakés lítostivé

klas přišlápnutý, květy položivé,

jež drsný sekáč nechal na zemi...