Sonet – parallela.

Jsou chvíle, kdy ta bolesť rozjitřená

je jaksi mdlá a unavená,

kdy v neznámém se koutě nitra skryje

a jako ze sna stená.

Toť v boji o klid příměří je...

Leč duše v zajetí kdes nyje,

jak trofej těžce uloupená

je úsměv, jenž se po rtech vije.

Den jasný v zimě. Blankyt čistý,

sníh oslňuje stříbrem místy,

vzduch průhledný a slunce plá –

však lidé chvící se a černé sněti stromů,

mráz třeskutý a okna zamrzlá

jsou výmluvná a smutná staffáž k tomu.