Sonet – plagiat.

On narodil se, Emanem byl křtěn,

rost’, jako dítě jednou někam spad’

a zblb’ a jako hoch pak každý den

hnal stádo na koberec vesských lad.

Tam prý se díval na oblaka rád,

snil – jednou – nefasti den pro něj ten –

pruskému vojsku v hrubé ruce pad’,

německy neznal – a byl zastřelen...

Co vymyslí se těchhle historií,

jenž chtějí míti pravdu štítem svým!

a pravdou nejsou, krásy není v nich –

však na struny jdou duší soucitných.

Jen dál – a bude všecko poesií,

co vlastně jest jen holým neštěstím...