Sonet polemický.

Ne, s luzou nemluvím. Nejvyšší sen

své duše vtkal jsem v nach a do azuru,

vy v prachu lezli jste, já letěl vzhůru,

a tímto kontrastem jsem odsouzen.

V sled každý z nás být může spokojen,

té sufisance znám již proceduru,

však nesplašíte věčnou s čela chmuru

a spor, jímž básník vždy byl odkojen.

Tak měl by svět být! – On k vám stále volá.

Je taký svět, jak je. – Vy v odvet díte,

vše ostatní jsou na vodě jen kola.

Tož mlčte, než se oba pochopíte,

svět básníka, svět básník neudolá.

Mně stačí, že se nad tím – nezardíte!