Sonet-prolog.

„Tak, jarní verše? Co s tím tretem?

Ten otřepaný obsah znám...

vše šperkováno sluncem, květem –

kam chce s tím tenhle člověk – kam?“

Tak bouří čtenář můj as letem,

já, vinník, pohnut naslouchám –

a – co kdys Pilat moudrým retem

děl – šeptám také plaše sám:

„Co psal jsem, psal jsem.“ – V synu Mus

vždy vězí pantheismu kus

a s jarem vždy už divná krev

se hnedle vžene do všech cev,

a člověk jda s ním krok co krok

na papír hodí vždy pár slok...