SONET psaný ve smutném večeru.

Jest smutný večer, těžké mraky nebem jdou,

jest mrtvo, občas jenom z dáli pozahřmění,

a nových mraků tvar se stále letem mění

v té nekonečné cestě pustou oblohou.

Jest smutný večer, mraky táhnou duší mou,

kdy ponejprv jdu spat bez Tvého políbení,

kdy místo rtů mi o nich zbývá pouze snění

tak dlouhé, nekonečné, nocí bezesnou.

Jest smutný večer, oblaků roj nebem táhne,

má touha letí za nimi v noc temnou

a bolest v rozbouřené struny srdce sáhne.

Teď zřím, jak život bez Tebe jest cesta dlouhá!

Ó, kéž bys byla věčně, věčně, věčně se mnou!

Kam dojdou oblaka, kam doletí má touha?