SONET ROMANTICKÝ.

Jel rytíř v brnění kdys krajem pochmurným

a cestu v neznámo s mou vlastní skřížil cestou.

„Hoj, pane rytíři, rci, co je cílem tvým?

Zda jedeš za vlast v boj, či za nevěstou?“

A rytíř odvětil: „Jdu tobě v ústrety,

můj bludný poutníče a tazateli smělý;

mé dokud brnění neprotkneš kopím ty,

svou lásku nenajdeš svůj život celý.“

To pohněvalo mě, a meče máchnutím

jsem strh’ mu krunýř hned i pyšnou přílbici

odlesky zlatými na slunci hrající,

však k svému úžasu před sebou státi zřím

napolo v úsměvu, napolo plačící

svou dlouho hledanou milenku kající.