Sonet satirický.

Co v tváři každé dojemně se střídá,

jest radosť, ples a něha, kterou hostí

jich srdce ryzí dnes – ti muži prostí,

v jichž tváři zanechala stopy bída.

Jak s úsměvem jich oko k děcku vzhlídá

a blíž se tisknou, kupí s upřímností,

co Matka plna panenské je ctnosti

a dětsky něžně tak je v jeslích hlídá.

I andělé sem sešli s trůnu ráje

a hvězdy nebes bloudí kolem stáje,

kde jako slunce stkvoucí dítě leží.

Zde sotva srdce člověka a stěží

slz rose odolá, tou spito krásou –

jen vůl a osel klidně dál se pasou!