Sonet svatební.

Můj sonet, jenž mi teď tak slouží čile,

že provede, než co si pomyslím,

vzal dneska frak a rukavičky bílé,

pár růží a už letí s přáním mým.

A předstupuje před Vás této chvíle,

šoup’ nohou v zad, zved’ ruku k ňadrům svým,

a skloniv hlavu k zemi ušlechtile

otvírá ústa k slovům nadšeným:

Než, co to? Mlčí, trapně pokašlává,

jak hloupý školák rdí se do krvava –

můj bože, že už všecko zapomněl!...

A měl Vám přednést pěknou snůšku básní,

měl květy vinout kolem Vašich čel –

teď koktá jen to staré: Buďte šťastni!...