SONET SVATEBNÍ.

Jak Tobě, duše drahá, této chvíle je?

Jen dlaně zmozolené dáváš muži svému,

jen zlaté srdce své a tiché naděje

a pohled rozzářený štěstí vzdálenému.

Jen pustinou Tě vedly žití koleje

a temnem těžkým... Dnes však myšlenky ty k čemu?

Dnes ať se měkký hlas Tvůj štěstím rozchvěje

a živým veselím svým záři vdechne všemu.

Dost bolu chovají Tvé dálné perspektivy

a stesky před Tebou dost smutkem zamženy – –

Dnes aspoň zapomeň, dnes vyjasni zrak sivý

a usměvavě pozdrav vínek zelený,

a ten kéž, duše moje, vnese do dnů Tvých

hrst jasných pohádek a teple zářivých...