Sonet votivní.

Tak v chrám snů svých jak bohyni tě vztyčím,

a nesmí nikdo přijít k patě skály,

a odvážit se, nahlednout jen z dáli

v chrám, kde se modlím a kde vášní křičím;

já k tomu chrámu všecky cesty zničím,

a slunci dnů, měsíci, nocí králi,

já nedovolím, aby do tmy plály,

kdes pro mne vším, kde svět je pro mne ničím.

Tam budeš v nahé kráse svojí trůnit,

mé sny jen budou jako bílí pávi

u nohou tvých se v očích tvojich slunit.

Jak z pěny budeš tam stát narozena,

pod nohou chaos, hvězdy kolem hlavy,

ty Musa, Psyché, Madonna a Žena!