SONET VYSNĚNÝ PŘED OSTATKY KOLLÁROVÝMI

Ty, jenž pěl’s: „Mně v slávských krajinách

sama zem již voní příjemněji!“,

po letech se vracíš, kost a prach,

ve vlast svou, v tu měkkou náruč její.

Zda se srdcí struny rozechvějí

mocněj nám teď hudbou tvojich snah,

mezi námi když tu v hrobu tmách

budeš snít své velké o Ideji?

Ó, kéž zem ti sladce u nás voní,

zahrnou tě květy, hřeje zář,

velké srdce, z něhož mír se roní!

Ustaň, ztiš se, vřavo svárů děsná,

aspoň teď, kdy on, jenž na oltář

vlast zved, spí tu... nebuďme jej ze sna!