Sonet z Alp.

Byl barák to prostý, dřevěný,

jenž změněn byl na hospodu;

tam pili jsme mok temně červený,

byl vytlačen z letošních plodů.

Den celý mračen čeřeny

se táhly od východu

a na ty alpské hřebeny

stříkaly drobounce vodu.

Však za to večer byl třpyt a klid...

hlubokou roklí bylo nám jít,

tam seděla ozvěna lkavá.

A my tam stanuli na chvíli

a německé echo to učili

řvát naší otčině: Sláva!