Sonet z ciziny.

Ta slova listů vašich truchlivá,

ó přátelé, mám v krvi; dobře vím,

že u nás všecko dále prohnívá,

že dusíte se vzduchem morovým,

že choroba ta duší strašlivá

snad léků nemá, že snem bláhovým

už dnes je myslit, že se ukrývá

v budoucnu jiného cos – všecko vím...

A přece není jedné hodiny,

kdy necítil bych mříže ciziny,

kdy nechtěl bych jak uvězněný pták

v to bahno zpět a v ten vzduch morový,

jím potácet se, brodit všelijak

a hořekovat nad vším jako vy...