Sonet z listopadové půlnoci.

Jen tramway řinčící

mihla se ulicí,

jakýsi ospalec

kýval se v ní.

Skučící vítr rve

lamp světlo blikavé,

sklo chvilkou třesavě

do noci zní.

Ve výši chmurně pne

nebe se posupné –

teskno tu, pusto tu, příšerný cit,

jak by ta zem celá

už byla vymřelá,

jen ty s svou bolestí zůstal tu žít.