SONET Z PARKU.

Opojně voní květy akacií,

jasmínu houšť, ta kvete, dýchá jarem

a motýlové květů nad pohárem

se sklánějí a vůni jejich pijí.

Lip alej zvučí jarní melodií,

dva milenci se sladkým v duši žárem

jdou v jejich stromů labyrintu starém

a šeptají a s jarem písní žijí.

Pták vyletěl si z útulného hnízda,

na větev used’, poskakuje, hvízdá,

je jedním tónem v jara věčné písni

a milenci ti, jejichž srdce buší

v souladu sladkém, v stejných citů tísni,

jsou jeho srdcem, jeho celou duší.