SONET Z PODJAŘÍ.

Po holých větvích slunce hraje,

jen tu tam svítí pupeny,

leč v každý jako v ořech báje

jsou země šaty zavřeny.

Je vlhko, jak když v slzách taje

bol země dlouho tajený,

leč silný vzduch už šírem vlaje

jak předzvěst blízké proměny.

Dnes, zítra přijde Vesna vskutku,

a bude konec všemu smutku,

jenž tlačil srdce, tísnil zem.

Ba cítíš, jda kol zahrad stěny:

před chvílí šla tu, napuštěný

šat fialkovým parfumem.