Sonet z popeleční středy.

Den sychravý je... Kam jen oko zří,

pláň holá teskně hledí do výšky;

sníh začernalý leží v závětří

jak popelec ve vráskách hříšnice.

Zem v hnědém hávu staré jeptišky

před přísným nebem činí pokání,

jí z očí kanou slzy na líce,

leb ostřihanou stranou uklání...

Ó nebe, nevěř této koketě!

Vše nastrojila už ta zchytralá,

jak odpustíš, by se ti vysmála!

Jdi, podívej se stromům na snětě:

v ty malé bobtnající pupeny

si skryla plesový šat zelený!...