Sonet z procházky.

S kaštanů listy již seváty –

jak jsou teď stromy už holé!

Pár listů mají jen akáty,

ty s prvním větrem jsou dole!

Nebes pruh v šedivo rozpjatý

s mhou splývá v obzoru kole,

a pár vran s černými pařáty

zří drze na tě z brázd pole...

Zříš v příkop u cesty do trávy:

pár sedmikrás kvítek svůj krvavý

z té zeleně zmrzlé vznést pídí...

Nic se tu nehne, nic nešumí...

Těm podzimkům člověk tak rozumí

a tak je z duše nenávidí...