Sonet z vesnice.

Pár bosých dětí jako běsi

před vraty statků svévolí;

na trávu po návsi se věsí

prach hus a kachen; z stodoly

zní tepy cepů, za vsí kdesi

je echo hlučně hlaholí;

ve žlutorudých barev směsi

sad každý tone; v topoly

u hřbitova pár vran teď slétlo;

kouř z chalup padá ku zemi.

Jdeš ze vsi. Siné, truchlé světlo

chví dokola. A v šíři v dáli

se nebe v posupný mrak halí

nad zoranými pláněmi.