Sonet závěrečný.

Bůh mluvil ke mně v temnu černých skal:

Rci, synu můj, ve svého srdce jádru

proč chováš hřích, proč ve svém teplém ňádru

zahříváš hada, který ráj ti vzal?

O, miluj mne... Jen pohleď na mé ruce,

na třtinu, purpur – doznáš, že jsem král,

který tě šílen k smrti miloval

a v němžto vřela Lásky evoluce...

O, miluj mne...

A já jsem v bázni děl:

Můj Bože, rci, jak mám Tě milovati,

já hroudy červ – a Ty jsi Lásky studna. –

Rci, svoji lásku jak bych střežit měl,

by neumřela Tvého srdce u dna –

vždyť já jsem červ a Ty jsi Lásky studna – –

Mou Lásku miluj – vážně Kristus děl...