Sonet.

Tvé místo v herně Lásky prázdné zůstalo,

ač karty rozdány k hře nové dávno jsou...

tvůj abbé schvácen akutní je nervosou,

a sličné markýze je dlouhou chvílí mdlo.

Dals hazardně své nyvé srdce do karty

(ach, příliš, příliš brzo tepat ustalo)

a mladá markýza, když výhrou zůstalo,

tvé nespustila už ze svého oka rty –

a abbé! – ironisoval svým věčným: tral, la, lo –

mon cher, oh, tes violons sont partis...

Tvé místo v herně Lásky prázdné zůstalo,

ač karty rozdány k hře nové dávno jsou,

tvůj jovialní abbé, schvácen nervosou,

se do zívání dal i s mladou markýzou...