SONET

Ó, mládí! Vidím v mlází střechu

a sedmikrásy v moři trávy.

Tam padá paprsk slunce žhavý

a Milující sedí v mechu.

A včely bzučí v trávě vzkvetlé,

se stromu slétá motýl plavý

a krouží kolem její hlavy,

a vše se třese v zlatém světle.

Ty časy všichni ptáci pěli.

My v objetí jsme sobě dleli,

a naše srdce byla v květu.

Teď tady všichni elfi stůní

a ani pták se neozve tu –

Ach, kde jste, kde, mí dnové slunní?!