SONETY SHAKESPEAROVY. (I.)

Ostrovy zářící v slunci v pochmurném časů všech moři,

kolikrát unášen byl jsem tužeb svých divou k vám vichřicí!

Z dálky zřel z porfyru skály, z bezdna se tyčí a noří

ostrovy zářící!

Ohlasů Nymfy tam jeskyně, v hloubi sluje si tvoří,

milencům nešťastným; vzdechy zní steré k bledému měsíci,

Sireny na skalách pějí vstříc na pozdrav planoucí Zoři!

Z hlubiny kopyty zaduní temně Neptuna oři,

v dálavu prchají Hory v parách a mlžinách tančící,

na štítech skalních bílé plameny, těla žen, hoří,

ostrovy zářící!