SONETY SHAKESPEAROVY. (III.)

Milenců zpovědnicí jsou subtilné ty jemné sloky,

jak zlaté sítě nitě, do nichž Venuši krásnolící

žárlivý chytil Vulkán, bubliny rostoucí v toky

k milenců zpovědnici.

Sny, tuchy, žárlení, trud, rozkoš výskající,

žehravých výčitky, vin hlod a Fata dunivé kroky

zní v rhytmech v rýmů spjaté pestré šachovnici.

Déšť zlatých šípů z Amora kuše ve vichřici

unášen vášní – ach, ňadra, ó, ruce a boky!

Žen mizících v dálku, rej Brockenu při měsíci,

ó, šepty stlumené, ó, vzdechy palčivé, měnící v milence soky,

v milenců zpovědnici!