Sonety štědrovečerní. (II.)

Zas štědrý večer! teskné vzpomínání!

to mladosti sen v duši mou se sklání,

jak tehdy matce v klín – v dlaň kladu čelo

– kéž na srdci jí spočinout by smělo;

tu ruku svadlou cítit na své skráni,

rty její šeptať slova požehnání,

tak plno štěstí v duši míť – tak vřelo,

jak by se ňadrem jaro rozletělo –

O dobo touhy svaté, chvíle snění!

nač voláš ke mně z hlubin zapomnění?

nač lákáš zašlé sny zas v duši zpátky,

ty chvíle blaha na klínu mé matky?

nač vábíš slze v líce moje zprahlá?

– a bolesť na dno duše mé až sáhla.