ŠOTEK. (XII.)

„Labyrintem střech a štítů,

komínů a hromosvodů,

vikýřů a tichých mansard

(kde jsem spatřil tolik snivých

poetů a tolik slyšel

vzdechů sladce umíravých,

tkaných v rozmanité znělky,

kanzóny a madrigaly,

že těch slastí vzpomínaje

ošklivím si všecky rýmy

a vzdor našim kritikářům

volím suché trocheje),

touto směsí soch a vížek

lomenic a holubářů

ubíhal jsem bez oddechu,

přeskakoval sítě ulic,

šplhal po vrcholcích stromů,

až pak v části odlehlejší

domek osamělý v sadě,

malý klénot barokový,

zdržel nohu znavenou.

S římsy plné amoretů

otevřeným dole oknem

v tichou komnatku jsem vnikl,

kde mi zjevil plápol svíce

(neb již soumrak tměl se venku)

něžný přepych v každém koutě,

lepoty a vkusu soubor,

svěží květy v lesklé váze,

ve příhrádce knihy veršů,

pagódy a dívčí trety

a pod záclon řásnou vlnou

zvoucí sladce k odpočinku

hebounkého lože sníh.

A já, šotek, neuviděn

– kdož si všimne trpaslíka? –

spatřil v komnaty té středu

pohříženu v dumy sladké

nejkrásnější světa vílu

v čarovábných nedbalkách.

Jak mám vhodné barvy shledat

v paletě své infernální,

abych nastínil jen z dáli

všechen čistý, svěží půvab,

který zdobil rajským pelem

tuto postať lepotvárnou

ode skrání leknínových

k nožce jako lil’je květ?

Ústka zpola otevřená

v lahodném se snění chvěla, –

prostřed granátových poupat

sníh se třpytil Elborusu;

oči lehce přistíněny

nejhebčí řas zlatých třásní,

dumou jemně zamlženy

hleděly jak z moře hvězdy;

a kol tváří s růže dechem,

kolem oušek poloskrytých

na ramena úbělová

a přec teplem sálající,

přelahodně vyklenutá

volně padal, bujně kypěl

zlatorusý vlasů déšť.

Božská tvarů harmonie

spřádala to luzné tělo,

které v tiché bezpečnosti

všetečnému vetřelcovi,

nezvanému z pekla hostu,

objevilo věru dosti,

že by pohled v oči jeho

po těch krásách těkající

byl jí pokryl tvář i čelo

nejskvostnějším ruměncem.

Sladké tajemství jsem zbádal

mladých ňader, jež se chvěla

jako vlny jarní vláhy,

milostným as roztoužením,

prstíky též růžovaté

drobných nožek a pak – –