Šotek z hor.

Za chladných večerů, vždy při klekání,

rád vídám jít za stádem, vlhkou strání

pasačky malé skotačivý zjev,

tu lesní vílu leskle hnědých skrání,

jíž splývá s retů horských písní zpěv.

Vesnice tichá pro ni celým světem,

– vždyť neslyšela nikdy hluku měst –

víc nežli s lidmi mluví s ptákem, květem,

dny žití tak jí plynou klidným letem

a duše jako leknín čista jest.

Vždy v onen čas, kdy v dáli za horami

síť městských ulic vzplane svítilnami

a tmavým večerem zní vír a řev,

zní jako modlitba zde pod hvězdami

v zákoutí horském prosté dívky zpěv...