SOTTO VOCE Z BALLADY

Je možno jenom tiše tyto věty mluvit

do noci ohvězděné, polonahé, vlahé:

Jak bych se dívala v tvé oči drahé, drahé,

ó, kdybys tady byl!

Chci z kvetoucího vavřínu a myrty věnec uvit,

pod chrámem Sibylliným byly natrhány,

kde básník památný svůj život snil,

dnes já pozvedám ruce v ony slavné brány

a čekám zázraku, je třeba mluvit tiše,

ó nejtišeji.

Pahorkem cypřiše tmu korun nesou výše,

ó, jaké rty bych tobě v stínu jejich dala,

ó, kdybys tady byl!

Jdou viny moří, květův, oblak... odcházejí,

nebesa svítí jak by rozdávala

svou záři – rozdávala, víš? Ó, nutno

jen tiše mluvit v den, jenž v stín se růží skryl

a v oliv stříbrných. Je smutno, smutno

v té jižní noci, jež mi v oči teď jak propast zřela,

je smutno bez tebe... Ó jaké nebe bych ti otevřela

ó, kdybys tady byl!