Sotva asi...

By Rudolf Richard Hofmeister

Sotva v jeseň teplý vánek

luhem zašelestí,

sotva asi pochytím tě,

zlatý ptáčku štěstí!

Vysílen a schvácen během

ještě aspoň vzhůru

za tebou se v touze dívám

nebes do azuru –

Leč tvá čarná, sladká píseň

již mne nepovzbudí –

není více síly k běhu,

nedůvěra v hrudi.

Sotva už strom bleskem sžehlý

zkvěte jara zvěstí –

sotva už tě chytat budu,

zlatý ptáčku štěstí!