SOTVA ŽE PRVNÍ PAPRSK SPAD’.

Myšlénko snivá z dětských chvílí,

ty růže s keřem do zlata!

V tvá sotva jarní poupata

se dnes juž mráz a šero chýlí

a na sta mílí

je k tobě cesta zavata!

Myšlénko snivá, smavé dítě,

cos chtěla v cestu květ mi stlát,

pohádkou v mladé duši hřát:

Jak fialka jsi svadla v skrytě –

tak na úsvitě,

sotva že první paprsk spad’!