Soucit.

Dobrým buď! Ať duch tvůj nadšen vzlétá

v nebes kraj, kde krása s pravdou zkvétá;

svoboda kde náhle z hrobu vstává,

na srdce když Bůh jí ruku dává.

Tamo věčné jaro lidstva hoří;

ze slz jeho opály se tvoří

a z krůpějí krve žalem vroucí

nová slunce lásky všemohoucí.

Tamo vzleť a v písně zlatém pylu

přines lidstvu soucit v dar a sílu,

by, jak s jara vonné kvítí k luhu,

sdílnou duší druh se přivil k druhu. –