SOUCIT.

Pněl Kristus na kříži. Dav kolem ztmělý

stál jeho vrahů: farizeů, kněží.

A pod křížem, zrak hořem zkamenělý,

zřel matku svou i bolest, co ji střeží.

A zášť těch, kteří křižovat jej spěli,

již nezřel – v hruď mu jako břitkou spěží

se vryl ten žel, jenž nade všecky žely,

a z oka jeho slza tryskla svěží.

Ta slza sotva dotkla se jí čela,

již divná rozkoš v jejím srdci zkvétá –

i vzhlédla s úsměvem, strast prchla zcela.

Tak v hoře lidské božský soucit slétá,

a nechť žel nad žely hruď proklát spěší,

– ten Kristus na kříži vždy bdí a těší!