Soucit.

Za mráčkem stříbrorouchým

Měsíček se skryl,

By tajné celování

Milenců nezradil.

Vlny luzné, jež mi tichý

Úsměv v duši lejí,

Jako něžně outlá ňádra

Milostí se chvějí! –

Černé, dalné bory jen

Zavzdechnou někdy skrytě,

Jakoby smutek nosily

Za bludné – mrtvé dítě! –