Soucit.

Děl Satan Kristu v chvíli pokušení:

Ten boží svět se v jeden hřbitov mění,

krev tryská z ran a teče na bojišti,

kam pohlédnu, v očích se slzy blyští,

smrt řádí berouc otce, bratry, matky,

rve vichr koráby a trhá chatky,

rve oheň, kdy chce, dílo lidské ruky,

zem chvěje se... Kdo vypočte vše muky,

jimž v plen dán člověk s obrovskou svou prací?

On staví stále a kdos stále kácí,

on žíti chce a kdos jej v taji rdousí,

tam jed se slívá, tam se dýka brousí,

tam z bezdna záhubné se valí páry.

Má člověk z všeho nemoc, zhoubu, zmary,

víc Bůh mu nedal. – Zvedna vlídné zraky,

děl Kristus tiše: Soucit dal mu taky!