SOUD DĚJIN.

Je soud ten vskutku? Snili v době dávné

vždy o něm naši otcové a předci,

tíž zneuznání, křivdy na své pleci,

že mlhy klesnou, jak svým mečem mávne.

Že v pravém světle vše se zjeví věci:

čin, myšlénka i cesta snahy správné;

nad hrobem zazní fanfáry jim slavné,

a z ponížení vstanou jako reci.

Nás jímá skepse. Zříme: lží jen setbu

dál nese vítr, potupa se vleče,

a křivda dál a dále letí cvalem.

Máš znamení – jdi! Pad’s – je konec seče!

A kdo mít bude sílu zlomit kletbu

a odvahu: vším znovu probříst kalem?!