SOUDCE

Tak cítím tebe: anděla, jenž přísně

by na zem stoupil s nové říše videm,

a bez soucitu, bez bázně a tísně

by procházel se malověrným lidem.

On, soudce, který napřed soudil sebe,

než jeho zrak se propálil a ztvrdl.

Kdys v jeho brnění se lesklo nebe,

pak žádnou lidskou strázní nepohrdl.

Jen nad tím, co je rzí a poutem ducha,

by odhodlanost v jeho rámě slétla –

a jeho rána věčnosti je tucha,

lesk meče poslem výkupného světla.