SOUDCE

By Vojtěch Martínek

Kdo soudit chceš, buď soudce spravedlivý:

s čím jsem se bil, co lámalo mi síly,

vichřice jaké do mé hlavy bily

i jaký pramen zvonil ve tmách živý.

Kdo nadzemský dar má, by tvořil divy?

Kdo zaklínací slovo zná, by v chvíli

pak poslouchal i golem potměšilý?

Kdo zpříma chodí, byť se zrodil křivý?

Jsem člověk jen, i s horečkami, mdlobou,

jsem člověk jen, i s hořkou kletbou těla,

utýrán zápasy a svírán dobou.

Já bil jsem se, ač chabé moje zbraně.

Nadarmo pouť má přece nevyzněla

a nikdy prázdné nepodal jsem dlaně.