SOUMRAK

Večerní soumrak objímá

rukama vyzlacenýma

pokojnou v stráni vesnici.

Jen boří okna v světnici

a hoří sníh, jejž navál v sad

mrazivý, pozdní listopad.

Beránci v nebi dřív jak sníh

v tom zrůžověli v nebesích

a po zamrzlých kalužích

has v zlatě západ na růžích.

Šly služky od krav za zpěvu

s krajáči mléka ze chlévů

a všechny soumrak objímá

rukama vyzlacenýma.

Mráz těžce zvoní údery,

to v dřevo vťali sekery

svalnatí selští chasníci.

A vše, i kouř se valící,

skrčenou kočku na zídce,

psa před boudou a slepice,

i topoly i došky střech,

potoka zasněžený břeh,

světelný soumrak objímá

rukama vyzlacenýma.