Soumrak.

Na čele hvězdu spěchá večer s hor,

svou hlavou zelenou mu kývá bor,

a bystřeň, ana se skaliny slétá,

déšť skvoucích perel na cestu mu metá.

Čím, příteli můj, já tě vítat mám?

chor zavítal jsem k horským dolinám,

a moje píseň teď tak divně zvoní,

jak bouř, když sutky v okna chrámu roní.

Však což ti píseň jedna v krásách těch,

kde Šumava jich sta má na ústech,

že hoří hruď a rosa kane z očí?

blah, kdo ty písně v slova přetlumočí!