Soumrak.

Jest ticho vůkol – jak v poslední chvíli,

Když s světem umírající se loučí,

A dvojí pouti na pomezním cíli

Svůj osud Bohu v modlitbě poroučí!

Jest ticho. Jezero svou žalost tají,

Jakby nechtělo rušit chvíli svatou;

Umlknul les – nešustí lístek v háji,

Jakoby tudy smrt šla tichou patou.

A v západu červánky plamenají,

Svíce na rakvi skonalého dne,

Pohřební píseň větérky zpívají,

Z oudolí slyšet zvony hlaholné.

Pocestník osamělý ruce spíná,

Modlí se tiše, cítě tajnou moc;

Na mladost svou uvadlou si zpomíná –

Pak v černé roucho své jej halí noc.