SOUMRAK

Nad zemí obloha šera most klene,

nebeskou svítilnu zrcadlí řeka.

Podvečer vychází ze dveří lesa,

blíží se k dědině loukami, poli,

lákaje zázračnou stříbrnou flétnou

po lásce toužící děvčata z domků.

Na každé okénko zaklepou zvuky,

za nimi radostně zazáří oči. –

Rozkvetlá obloha sklenula most svůj

od země do oblak, k hvězdnému ráji.