SOUMRAK

Pad soumrak modravý, stín hebký splývá

z alejí stromů, z hrází kamení.

Jdeš zvolna, poutníče, a země zpívá

tesklivou píseň v měkkém zachvění.

To píseň mollová a sladce zádumčivá,

v nejasný tón se smutek promění.

I život vyznívá, jak často bývá:

ne prokletí, ne jasné spasení.

Však že jsi žil a bil se v horkém létě,

že hlavu slavné zatopily proudy,

to za soumraku jasně zahřeje tě.

Víš: do šera teď v dálce chvíle padne,

jdeš, klopýtáš přes trávníky a hroudy,

bys aspoň zahřát moh své ruce chladné.