Soused u souseda.

Kdo z vás, dojda ku příteli o půlnoci,

Darmo bude prosiť jej, kdy toho třeba:

„Příteli můj drahý, přispěj ku pomoci

A zapůjč mně mile tři bochánky chleba!

Nebo přítel davný, milovaný

Právě z daleké mi došel strany,

A dnes u mne ničehož nic není,

Co bych předložil mu k občerstvení.

Pomoz tedy ty mi

Chleby žádoucími!“

A byť soused onen v první době,

Vytržen byv ze sna, zamrzel se v sobě,

I řek’ nevlídnými slovy

Prosícímu sousedovi:

„Nečiniž mi také nevole té noci!

Dvéře zavřeny jsou, a svých dětí

Nesmím, nechci ze sna buráceti;

Nemohu vstáť – tobě přispět ku pomoci.“

Byť by takto soused mluvil k sousedovi,

Odbyti jej chtěje nevlídnými slovy,

Zůstane-li prositel, na dvéře tluka,

Prositi-li neustane:

Oč, že soused posléz předce vstane,

Dveře otevře, a štědrá podá ruka,

Čehož prosícímu třeba:

Tři bochánky chleba. –

Podá mu je, možná, ne že přítelem se cítí,

Ale že již chce se nezbedného prositele zbýti.

A proto i slyšte,

I do srdcí si pište,

Co tu sám

Pravím vám:

„Proste, a vám bude dáno,

Hledejte a naleznete;

Čeho si přejete,

Od Boha vám bude přáno;

Tlucte vždy a všude:

A vám otevřeno bude!“