SOUSED.

On ležel vedle mne a cigarety kouřil,

když lékař odešel, a v noci se mnou bděl,

žár lásky vášnivé mu v mocných prsou bouřil,

o nocích veselých mně často rozprávěl.

Pod lehkou pokrývkou tak ležel natažený

a hovor večerní zas pomalu se snul,

jak vždycky cynicky na milované ženy,

které jej zradily, si opět vzpomenul.

„Bah, čeho přejete si v této právě chvíli?“

já pravil pojednou a z hluboka si vzdych’,

neb vedle sténali a ztichounka plyn kvílí,

ó, hrůzo bezměrná těch nocí špitálních!...

A on se usmívá – – teď krásnou ženu míti! – -

jsem chtěl mu vyčísti v té chvíli ze zraku,

a on se usmívá, plyn jasným světlem svítí:...

Mně teď by stačila jen sklenka koňaku! – –