Sousedka.

Už tolik let znám spanilou tu děvu!

Cos líbezného v celém jejím zjevu

jak spatřím ji, mně tajit vždycky zdá se;

a kdykoli s ní v delší trvám řeči –

já neznám pro se větší nebezpečí

než utonouti v svůdné její kráse!

Jak skřivan vždy je veselá a svěží,

když časně z rána kol mých oken běží,

v svém zraku tmavém radost dětinnou,

že myslit musím, že je květinou,

jež v pruhu zlatém májového světla

na étherickou bytost ženy zkvětla!