SOUSTRASŤ.

By Emanuel Čenkov

Kdos útrpně mou tiskl ruku,

a jiný prohodil pár vlídných slov,

když bolu mého uzřel muku

při spuštění mé matky v šerý rov.

A přátelé mi vyjevili

chvatnými listy soustrasť kratičkou,

ba, známé ženy slzy lily

nad mojí drahou, dobrou matičkou...

Leč pranikdo v té těžké době

mi nepravil: „Buď cele, navždy mým,

tvé lásky poklad, spící v hrobě,

já z plna srdce tobě nahradím!“