Soužení.

Vidíme každého dne, že zlostník bližnímu skutky

přivlastňuje, k nimž sám toliko způsoben jest.

Vlastní míra nám tak slouží častěji k tomu,

bratra že našeho ní měříme nepříslušně.

Zloděj sedícího jen na humně vida, již křičí:

„Krade!“ – protože sám na jeho místě by krad;

spatří-li veselý pták, že mládenec hovoří s dívkou,

na srdce vstupuje mu nečisté myšlení hned;

bídník srdce lakomého, ten bohatý žebrák,

čeho si nepřeje sám, bližnímu nepřeje též.

Ubohý! myslí si snad, že všudy je lakomost doma.

„Lakomost? – Aj! vždyť jest pravé to hospodářství!“

Hospodaři, jak bys mohl! však nesužuj bratra,

nemysli o něm hůř, nežli si mysliti máš;

nevynášej soud, leč poznáš příčiny skutku.

Hlavní pravidlo jest: Všeliké křivdy se střež!! –

Kvapný v rozsouzení lid křivý a nepravý často

nad bližním vynáší soud bez všeho přesvědčení.