SOUZVUKU VŠEHO

Na výši blankytu stojím,

čekám a čekám a čekám,

co mi as přinesou bozi,

co mi as přinesou světy,

co mi as přinesou lidé.

Nade mnou dramata bohů,

vůkol mne dramata světů,

pode mnou dramata lidí.

Úchvatné dění

souvislé od věků k věkům,

od hvězdy k hvězdě,

koloběh zákonů věčných,

kterým Vše podléhá v shodě.

Drobounký pozemský atom,

nazvaný člověk,

vnímati z daleka může

vodopád věčný,

který se nespoután řítí

nesměrným věčnem,

vítězně pěje.

Souzvuku Všeho!

Na výši blankytu stoje v hlubinách stojím,

v místech, kde mlčení vládne, promlouvá všechno

k lidskému duchu.

Není již přehrady žádné,

která by bránila splynout

veškeré hmotě

v jediném prazpěvu ducha

neskončitelném,

v kterém i nejmenší atom

cítí se částečkou božství,

sférickým zvukem!