Sova.

Západním portálem když slavně vchází

noc achatová, triumfem svým zpitá,

jak Kroesus v bezdno střepy šperků hází

a stínů holdy ve propastech vítá.

A její oči do tmy svítí žluté

jak oči sfingy, která pohnula se,

jak staré kletby ze snů vytrhnuté,

jak fosfor plísně v utopenců vlase.

Když s černé větve na temeni skály

rouhavou svoji moudrost k hvězdám metá,

z těch očí cítíš, tajemství jak pálí,

jež urval někdo z mysterií světa.

V dva žluté měsíce se posléz mění

v dvě topasové koule rozsvícené,

v dvě tůně magického zrcadlení,

nad nimiž Ticha majestát se klene.

Hle, Pallas přichází s železným štítem

a neznámý děs hlas tvůj v hrdle škrtí,

když v žlutém světle, v písmu v ocel vrytém

čteš moudrost, která mrazí chladem smrti.